Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Once upon a time at the foot of a great mountain,
there was a town where the people known as Happyfolk lived,
their very existence a mystery to the rest of the world,
obscured as it was by great clouds.
Here they played out their peaceful lives,
innocent of the litany of excess and violence that was growing in the world below.
To live in harmony with the spirit of the mountain called Monkey was enough.
Then one day Strangefolk arrived in the town.
They came in camouflage, hidden behind dark glasses, but no one noticed them: they only saw shadows.
You see, without the Truth of the Eyes, the Happyfolk were blind.
Falling out of aeroplanes and hiding out in holes
Waiting for the sunset to come, people going home
Jump back from behind them and shoot them in the head
Now everybody dancing the dance of the dead,
the dance of the dead,
the dance of the dead
In time, Strangefolk found their way into the high reaches of the mountain,
and it was there that they found the caves of unimaginable Sincerity and Beauty.
By chance, they stumbled upon the Place Where All Good Souls Come to Rest.
The Strangefolk, they coveted the jewels in these caves above all things,
and soon they began to mine the mountain, its rich seam fueling the chaos of their own world.
Meanwhile, down in the town, the Happyfolk slept restlessly,
their dreams invaded by shadowy figures digging away at their souls.
Every day, people would wake and stare at the mountain.
Why was it bringing darkness into their lives?
And as the Strangefolk mined deeper and deeper into the mountain,
holes began to appear, bringing with them a cold and bitter wind that chilled the very soul of them up.
For the first time, the Happyfolk felt fearful for they knew that soon the Monkey would soon stir from its deep sleep.
And then came a sound. Distant first, it grew into castrophany so immense it could be heard far away in space.
There were no screams. There was no time.
The mountain called Monkey had spoken.
There was only fire.
And then, nothing.
O little town in U.S.A, your time has come to see
There's nothing you believe you want
But where were you when it all came down on me?
Did you call me now?
Kdysi dávno na úpatí velké hory
leželo město, kde žili lidé známí jako
Šťastlivci
Jejich existence byla záhadou pro zbytek
světa,
temná, jakoby zahalená mraky.
Zde žili v míru
nevinní vůči excesům a násilí,
které se rozšiřovali dole ve světě.
Stačilo jim žít v harmonii s duchem hory,
kterou nazývali Monkey.
A pak jeden den přijeli do města Cizí lidé.
Přišli maskovaní, schovaní za tmavými skly brýlí,
ale nikdo si jich nevšiml, viděli jen
stíny.
Víte, bez pravdy v očích byli
Šťastlivci slepí.
Seskákali z letadel a schovali se v jámách
čekali na západ slunce a když se lidé vraceli domů,
skočili za ně a střelili je do hlavy
Teď všichni tančí tanec smrti
tanec smrti
tanec smrti
Tou dobou Cizí lidé našli cestu
k vrcholu hory
a tam našli jeskyně
nepředstavitelné Upřímnosti a Krásy.
Jen náhodou narazili na místo,
kam všechny dobré duše odchází na odpočinek.
Cizí lidé prahli především po pokladech
v těchto jeskyních
a brzy začali dolovat v hoře, její bohatství urychlovalo chaos v jejich vlastním světě.
Mezitím Šťastlivci spali nerušeně
dole ve městě,
jejich sny dobily stinné postavy
ničící jejich duše.
Lidé se každý den probouzeli
a zírali na horu.
Proč na ně sesílá temnotu ?
A zatímco Cizí lidé dolovali hlouběji
a hlouběji uvnitř hory,
začali se objevovat díry, které s sebou přinášeli chladný a prudký vítr, který mrazil jejich duše.
Poprvé se Šťastlivci začali bát,
protože věděli, že Monkey se brzy probudí z hlubokého spánku.
A pak uslyšeli ten zvuk. Nejprve vzdálený, ale pak
vyústil v katastrofu tak velkou, že byla slyšet daleko ve vesmíru.
Nikdo nekřičel. Nebyl na to čas.
Hora Monkey promluvila.
Plál zde jen oheň.
A pak... nic.
Ach, městečko v USA, nadešel tvůj čas,
není nic, co si myslíš, že bys chtěl
Ale kde jsi byl, když to přišlo ?
Volal jsi mě ?