Čas

Stůj, chvíli stůj
a poslouchej
ten šepot prázdnoty.
Tvůj, jenom tvůj
obraz se vlní,
co vypadá, jak ty.

Pod nohama malé střípky máš,
spadlých zrcadel,
těch, co ti dneska lžou.
Ve vodě teď vidíš svoji tvář,
tak, jak ji chceš znát,
vlny ji rozmažou.

Kdo na světě je nej
už nezkoušej se ptát.

Kde teď bloudí myšlenky tvé
v době dávno minulé.
Tak nedoufej víc,
že vše se navrátí,
čas se od tebe odvrátí.
Tak nedoufej víc,
že vše se navrátí,
čas se od tebe odvrátí.

Probouzí se čas,
čas, co ti všechno vzal
a už nevrátí,
stáhne tě dolů.
Probouzí se čas,
zády se obrátí,
stáhne tě dolů.