Duše spřízněná

Stůj ty co kráčíš noční zahradou
s hlavou někde v oblacích a s divnou náladou.
To se stává, když den zpátky do tmy odchází,
a ty nemusíš se ptát, co s ránem přichází,
přichází.

Stůj ty co kráčíš a v očích máš led,
ze tmy vyjdi ke mně blíž, půjdem na výlet.
To se stává, když tvůj hlas mé kroky obrátí,
spolu půjdem tam, odkud se nikdo nevrátí,
nevrátí.

Refr:
Moje duše spřízněná, co půjde všude se mnou.
Až nás najdou za pár dnů, možná ze země nás zvednou.
Náš společný rituál, co nás jednou provždy spojí.
Pochopení nehledej tam, kde se smrti bojí.