Estranged

Když mluvíš sama se sebou,
a nikdo není doma,
můžeš blbnout sama sebe,
přišla si do tohohle světa sama.
Sama.

Tak, nikdo ti nikdy neřekl,
jak by to mělo být,
Tak co s tebou bude?
Hádám, budeme muset počkat,
a uvidíme.

Srdcem starej, ale je mi jen 28,
ale pořád moc mladej,
abych nechal lásku, zlomit moje srdce.
Srdcem mladej,
ale je čím dál později,
abychom našli sami sebe,
tak daleko vzdálené.

Nevím, proč by si mě měla v poslední době najít,
a co víc bys mohla po mně chtít.
Jak si mohla říct,
že jsem tě nikdy nepotřeboval?
když sis vzala všechno,
přiznej, všechno’s mi vzala.

Srdcem mladej,
ale je čím dál těžší čekat,
když se nezdá, že nikdo koho znám,
se mi teď chystá pomoct.
Srdcem starej,
ale nesmím už déle váhat,
pokud mám najít svou cestu ven.

Pořád mluvím sám k sobě,
a nikdo není doma.
Sám.

Tak, nikdo nám nikdy neřekl,
jak to bude
Tak co s námi bude?
Hádám, budeme muset počkat,
a uvidíme.

Když najdu všechny ty důvody,
možná najdu jiný způsob,
najdu jiný den,
z těch všech období mého života.
Možná se mi to povede hned příště,
a teď, když si zlomená,
máš hlavu zase čistou,
spadla si zpátky na zem.
A nemluvíš tak hlasitě,
a nechodíš tak pyšně,
Nikdy více…
A proč vlastně?

Fajn, skočil jsem do řeky,
už mockrát,
abych se cítil jako doma.
Jsem tady venku, jsem svým pánem,
unášen proudem, ale sám.
Když se to neprojeví, dej tomu čas,
abys dokázala číst mezi řádky,
protože vidím, že bouře se přibližuje,
a vlny se začínají zvedat tak vysoko,
Zdá se, že vše co jsme v životě poznali,
bylo tady.
A teď to musí proud odnést pryč a nechat umřít.

Nikdy nenajdu nikoho, kdo by tě nahradil,
asi to budu muset nechat jít,
tentokrát.
Jo, tentokrát.
Bez tebe.

Vždy jsem věděl, že se bouře přibližovala,
a mý kámoši říkali, že jsem byl omámený.
Ale všechno, co jsme kdy věděli, je tady,
ne, nikdy jsem nechtěl, aby to umřelo.