Kočičí slabikář

U nás na písku si hrálo kotě strakatý
a ten písek sahal mu až někam na paty,
kolem nebyl nikdo v dálce ani nablízku,
a tak ptali jsme se: s čím si hraje na písku.
Co to máš?

Kotě v zubech trhá divný kousky papíru,
trochu podobá se malinkýmu upíru.
Kotě, řekni, co to všechno píšou v notýsku,
kerej spokojeně trháš právě na písku.
Co to máš?

Vždyť já se učím číst
a s knihou hrát, někdy i prát
a trochu číst a trochu hrát
trochu prát a trochu číst
a trochu hrát a trochu číst,

jó, já se, já se učím číst.

Dadadá...

Vezmu kotěti tu knihu jako dudlíka,
vidím: jsou to Paměti od Mistra Boublíka.
Kotě netuší, co zahrabalo do písku
a jaký poklad mělo vlastně nablízku.
Kam ho dám?

Tyhle vzácné listy skryjí brzy trezory,
na sto zámků všem koťatům navzdory.
Avšak pro jistotu pozorujte koťata,
co to píšou Boublíkovým na vrata.
Umí psát.

A číst se učí též
a e i o u i y a,
umí psát a e i o,
a umí číst u i y a,
umí psát, umí číst,
jó, kotě, kotě umí číst.

Dadadá...
Vadamdadam…