Beránek

Když se temné hejno slétá

nad ovcemi v roklích světa,

slaná slzo skaň!

Tehdy ovce platí

svými křehkými a znavenými

nevýslovnou daň,

ubohý beránku!



Potkávám tu bledou dívku

v obnošeném utíkáčku.

Čeká dlouho, čeká léta

na pár slaměnek.



Vídávám tu tichou mámu,

kterou nikdo nenavštíví.

I to dítě, co jen bloumá,

blátem vyschlých řek.

Proč má stále snímat hříchy

stejný beránek.



Nevykoupíš vlastní spásu

svými nejslabšími,

stádo bloudů,

stádo, v kterém místo náleží mi.



Slýchávám ty, kteří soudí,

že je marné něco žádat.

I ty mnohé, kterým schází

spásonosný lék.

Proč má stále snímat hříchy

stejný beránek…



Nevykoupíš vlastní spásu

svými nejslabšími,

stádo bloudů,

stádo, v kterém místo náleží mi.



Nevykoupíš vlastní spásu

svými nejslabšími,

stádo bloudů,

stádo, v kterém místo náleží mi.



Nevykoupíš vlastní spásu

svými nejslabšími,

stádo bloudů,

stádo, v kterém místo náleží mi.