Kam jsi to letět chtěl, ptáčku můj

Kam jsi to letět chtěl ptáčku kam?
Jestlipak někdo to ví?
Možná že víš,než dokážeš sám,
než listí zimní sní.
Kam sis to ptáčku můj namířil?
že má dlaň není klec, to víš.
Ač slunci blíž, ač ze snů jsi pil,
žízeň svou neuhasíš.
Voda živá,ta tě ochladí,
ptačí tvé trápení zná.
Třeba tě dem jako já pohladí,
znavená křidélka tvá.
Z jara, když hejna se vrátí,
zpět od teplých moří, zas k nám.
U dveří mých zvolní svůj let,
vrať se, já ráda tě mám.