Přítel čas

Autogram jsem si přál,dal mu růži z kapesného,
asi pak už nebyl čas.
Chodí k stání s růží dál,
usmívá se, místo všeho hlásí,už jsem tu zas.
Přítel čas má moudrý hlas,
má svůj řád a žárlí snad, oh nesmím si hrát.
Jen chvíli sním, už ptá se s kým?
Nepřístupné, vrátit vstupné, to se ví,já vím.
Pak začal psát a často psal,
já ty jeho věčné řádky čtu si ,
a už je tu zas.
Oči jako čekanky, stopem sem a stopem zpátky,
musí,vstoupil přítel čas.
Co mu psát?
Loudím o pár slov,
hodně štěstí k maturitě,nejspíš, takže zlomte vaz.
Kde se tu stesk vzal,
zajisté, že blízko stál,
zas můj přítel čas.