Sám jsi šel

Sám jsi šel,
nechal´s tu jen plášť a klíč.
Sám jsi šel,
co si budu lhát - jsi pryč!
Proud tě přines, proud tě vzal
a plakej, směj se, křič.
Svět otáčí se dál.

Sám jsi šel,
neptám se tě kam a s kým.
Sám jsi šel,
bojím se jen fám a zim.
Zim, jimž každý splácí daň
a příjdou, já to vím, a vybělí mi skráň.

Pak zazebou dny do dlaní
a nad tebou výsměch havraní,
to černé: krááááá

Sám jsi šel,
k tomu stačí vstát a jít.
Sám jsi šel,
asi že tak má to být.

Mám se sama vrátit snad
a najít prázdný byt
a sama jíst a spát.

To zazebou dny do dlaní
a nad tebou výsměch havraní,
to černé: krááááá

Sám jsi šel,
všichni vědí proč, krom nás.
Sám jsi šel,
za to může krev a čas.
Čas tě odvlál od mých vrat
a odtrh’ od mých řas
a nechce zpátky dát.

Zbylo vzpomínek pár
a tenhle prázdný byt.
Však srdce má ten dar,
že nepřestává bít.