Se třemi slepci v bufetu

Se třemi slepci v bufetu.
Dojídám chladnou kotletu
a oni pijí teplá piva.
A jeden šeptá, jiný kývá...
Snad se tu radí odjakživa.
Proč ale právě tu ?
Se třemi slepci jsem tu sám.
Výčepní zmizel bůhvíkam.
I světlo dne se valem ztrácí.
Jen ti tři v černých baloňácích
jsou jako soudci v plné práci.
Anebo je to klam ?
Kdo si to troufne rozhodnout ?
Snad skutečně byl svolán soud
a Spravedlnost, zcela slepá,
mě přišla vyslechnout.

Před těmi slepci v bufetu
ze svého srdce vymetu,
jak z koutů nevětraných skříní,
svou závist, která dosud špiní.
Zrazené lásky. Krádež dýní.
A spoustu úletů...
Kdo o mně může rozhodnout ?
Jedině neúplatný soud.
Jen Spravedlnost, zcela slepá.
Tou dám se vyslechnout.

Já těm třem slepcům v bufetu,
strohém jak země sovětů,
dám zvážit všechno - byť to bolí.
Vtom jeden o pult třískne holí.
"S pívem jsme na dně !", zahlaholí,
"V tomhle se nepletu !"

Tak pravil neomylný soud.
A z pípy zase teče proud...
Jo, Spravedlnost, i když slepá,
se musí poslechnout.