Deep Sea Girl

Potopena v moři smutku, je obtížné dokonce otevřít mé oči.
A tak budu nekonečně klesat, nenajde se nikdo, kdo by mě našel?

Kam mířím, co mám dělat?
Najednou paprsek světla zazářil skrz.
Natáhla jsem ruku a zdálo se, že dosáhnu.
Ale bylo to odneseno vlnami mimo pohled.

Zajímalo mě, co to jen bylo, tak hřejivé a oslnivé?
A nevědomé zpětné osvětlení.
Kdo je tu lhář?

Dívka hlubokého moře, stále se potápějící.
Zavřená ve tmě.
Dívka hlubokého moře, přesto chce vědět.
Protože se našel někdo, kdo okouzlil její srdce.

Dokonce i v tomto místě, s nocemi a dny, nespavé noci pokračují.
Když jsi rozprostřel svá křídla, byl jsi úžasný, jak jsi plaval.

A znovu světlo dopadlo dolů a oslnilo, naše oči se střetly.
Ty sis mě všimnul a ohlédl jsi se na mě a já lhář.

Dívka hlubokého moře, se potápí.
Se zcela červenými tvářemi uprostřed tmy.
Ale dívka hlubokého moře, kdo by mohl odkrýt její srdce.
Černé moře jí stále nedovolí mít odvahu.

Mé oblečení bylo tak zašpiněno, můj úsměv byl hanebně pokřivený.
Vypadám snad, že chci s někým vycházet?
Prostě mě nech samotnou!

Přetékala jsem pocity, které jsem nemohla vyslovit.
A v příští chvíli jsi náhle zmizel.

Neklidná dívka pospíchala.
Temnota ho skryla, držela ho osamoceného.
Dívka bez svobody natáhla ruku.

"Podívej, ty máš taky schované oslnivé barvy!"

Dívka hlubokého moře natahuje ruku.
Zpívá požehnání mořského sněhu.
Dívka hlubokého moře chce vědět víc.
Protože našla někoho, kdo okouzliĺ její srdce.

Opustím tohle moře a teď odletím pryč.