Do šira

Ostrov je zahalenej mlhou
a na horách sníh kterej před chvílí pad
je tomu stavky let
kdy první rybářská loď se v tomhle moři poprvé ztratila.

Tady v tý zemi
sme skoro sami
to neni náhoda že
sme zas tam co loni.

Co nás tu drží
nejsou to pověsti
sou to naše kosi
na čem ryby visí.

Kde na ně zaberem.

Vkládáme co je
v barejcově dole
vlny je naženou
do pasti každá pluje.

U dračí sluje
máme to v krvi lovit
jak nikdo jinej
tak nebuď línej.

Kde na ně zaberem.

Jen za touhou
co smysly omívá
vlny loď bičujou
a stírá zaživa.

Co žene nás
za touhou do šira
to tajemství co sever ukrývá.

Jen za touhou
co smysly omívá
vlny loď bičujou
a stírá zaživa.

Co žene nás
za touhou do šira
to tajemství co sever ukrývá.

Jen za touhou
co smysly omívá
vlny loď bičujou
a stírá zaživa.

Co žene nás
za touhou do šira
to tajemství co sever ukrývá.