Balada o kohoutu agresorovi

Jednou takhle zrána začla kvokat slepička,
a sedla si v kurníku na čerstvá vajíčka.
Seděla tam poctivě a důkladně je hřála,
za tři týdny snahy kuřátka se vyklubala.

Krmila se kopřivami, též výživným šrotem,
sousedům zašla na salát za tyčkovým plotem.
Vyrostly z nich slepičky a taky jeden kohout,
jak to u nich bývá byl to značně vzteklý mrzout.

Když jsem šla nasypat zrní, koště jsem si vzala,
a kohouta agresora jsem s ním odehnala.
Pokaždý, když jsem tam vešla, neřád, na mě útočil,
a vobčas mi taky za krk pěkně drze vyskočil.

Tohle to je moje teritorium,
na procházky v zahradě *moratorium.
Kdo sem směle vkročí, toho ztrestám záhy,
klovnu ho do holeně, bude to mít drahý.

Takhle jsem s ním od jara já tvrdě bojovala,
až se jedna zásadní věc u nás doma stala.
Pořídili jsme si štěně, rasy bernardýna,
za pár neděl byla u nás situace jiná.

Když on trochu povyrostl, vběhl do zahrady,
a kohout měl zase ty svoje útočný spáry.
Byl to ovšem jeho životní osudný omyl,
bernardýn otevřel hubu, kousnutím ho skolil.

Není tady jeho teritorium,
na procházky v zahradě *moratorium.
Už má tady navždycky s útočením šmytec,
na pekáči bude mít svý věčný zdravý fitness.

*moratorium = zákaz