Estetika bizarnosti

Duše má cynická je introvertní, gotická,
k modlitbám kritická, k lacinejm cetkám skeptická,
v náladách mystická, má duše je bizarně estetická.
A tvoje zášť je typická, zvlášť ve svým vzteklým šovinismu klasická.
A tvoje zášť je typická, chápu to tak, že kýčovitě tragická.
A tvoje zášť, ke mně zvlášť, svým způsobem je zvrhle hysterická.

Tak máš-li chuť, tak seber kámen a utluč to ve mně, utluč to, buď první, kdo hodí kamenem.
Tak máš-li chuť, tak pro svůj klid nech spálit moje tělo, všechny věci, na který si spolu vzpomenem.
A i když je ti doufám jasný, že spolu my dva jazykem řádových sester mluvit nebudem,
tak jednu věc ti přiznám, jsem zrůda tak potměšilá, že mě ani v pekle nechtěj, ani v pekle ne.

Duše má lyrická je dekadentní, melancholická,
v zálibách drastická a obskurně patologická,
sadistická, romantická, má duše je masochistická.
A tvoje zášť je typická, říkej co chceš, nezdravě realistická.
A tvoje zášť je typická, zvlášť ve svý přízemnosti fetišistická
A tvoje zášť, ke mně zvlášť, na můj vkus oplzle fanatická.

Tak máš-li chuť, tak seber kámen a utluč to ve mně, utluč to, buď první, kdo hodí kamenem.
Tak máš-li chuť, tak pro svůj klid nech spálit moje tělo, všechny věci, na který si spolu vzpomenem.
A i když je ti doufám jasný, že spolu my dva jazykem řádových sester mluvit nebudem,
tak jednu věc ti přiznám, jsem zrůda tak potměšilá, že mě ani v pekle nechtěj, ani v pekle ne.

Cejtíš mě, tady mě máš, zvrhlej spratek, tak mě znáš,
ten pohled není nic, o co bys stál, už vidím rudě, tak zdrhej... dělej...