Červená řeka

Pod tou skálou, kde proud řeky syčí,
a kde ční červený kamení,
žije ten, co mi jen srdce ničí,
toho já ráda mám k zbláznění.

Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mě dál nebaví.

Často k nám jezdívá s kytkou růží
nejhezčí z kovbojů v okolí.
Vestu má ušitou z hadích kůží,
bitej pás, na něm pár pistolí.

Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,
a kdy prý mu to svý srdce dám?
Na to já odpovím, že čas maří,
srdce blíž Červený řeky mám.

Když je tma a jdu spát, noc je černá,
hlavu mám bolavou závratí,
ale já přesto dál budu věrná,
dokud sám se zas k nám nevrátí.