K zoufání tě prosím

Já vím, že asi víc jich trápiš
A víc v sobě má svůj pláč
Že nejsem jediná, co k ránu uklíná sen svůj

Já vím, že asi víc jich šílí
Že čekají na příchod tvůj
A stejně pamatuj, že musím mít tě stůj co stůj
A k zoufání tě prosím: Buď můj!

Proč já si mám něco lhát
Když jsi přestal mít mě rád
Jsem já posedlá

K zoufání tě prosím: Buď můj!
K zoufání tě prosím: Buď můj!
K zoufání tě prosím: Buď můj!

Mě říká rozum: Blázne nech jej!
Mě srdce říká: Chtěj ho dál!
Pak rozum utěším, hned sotva uslyším hlas tvůj
A k zoufání tě prosím: Buď můj!

Proč já si mám něco lhát
Když mne nechceš vůbec brát
Jsem já šílená

K zoufání tě prosím: Buď můj!
K zoufání tě prosím: Buď můj!
K zoufání tě prosím: Buď můj!