Sněžná sova

Když jsem se změnila
ve sněžnou sovu
na pláň jsem vyhlédla
z věžního krovu
měsíc byl v novu
krajina do běla

Já přesto znovu
tvou stopu ztrácela
kladla ti návnady
do zubů želez
všechny´s je obešel
podhrabal, přelez

Mefistofeles
poslal ti v dopise
rady jak nechat
stopu co ztrácí se
stopu co ztrácí se
stopu co ztrácí se...

Vítr mi zapískal
tajemná jména
hádej co dneska jsem...!
lovecká fena,
neukojená,
o to víc zavilá...

Myslíš že umím říct
stopu jsem ztratila
jenom si utíkej
do škeble v řece
a třeba do hrobu
najdu tě přece...

Dech tvůj v mléce
odhalím každou skrýš
věčně se ztrácíš
nikdy mě neztratíš
nikdy mě neztratíš
nikdy mě neztratíš...