Hospůdka

Když po střechách večer se na město snáší
a okna jdou po tichu spát,
zas dívám se do ulic, do cizích tváří
a hledám, co viděl bych rád.
Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní,
tak podobná v desítkách měst
a v duchu zash let vracím se,
tak jako nyní,
k nám domů tou nejhezčí z cest.
Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.
Pak na prvním bále,když tančilo jsem s mámou
a viděl tě u dveří stát.
Jak spustila hudba tu písničku známou,
já všechno chtěl o tobě znát.
Tak přešlo pár pěkných let
a z tebe je dáma
a věř mi že není to zvyk,
i když jsi tak daleko a doufám,že sama,
té hospůdce posílám dík.
Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.
Teď do noci kamelot hlásí,
kam za ten den pokročil svět,
kdo se kde narodil
a co kdo přál si i z fotbalu výsledků pět.
A na rohu ulice neony vábí,
jen pojďte dál mate-li čas.
Kdo žil v cizím městě,
ví jak často rád by se domů hned rozběhl zas.
Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád..