Robinson

Za dveřmi střevíce
a ve schránce psaní
vůně skořice
otisky dlaní
v mém pokoji
na mém ostrově

Puštěná televize
jablko v šátku
byl tady zas mi zmizel
já mu říkám Pátku
snad se nebojíš
snad se nebojíš

Já jsem Robinson jsem Robinson jsem Robinson
dnes ráno na úsvitě píšu do notýsku
Na ostrově objevil jsem stopy v písku
samota je žlutá pustá pláž
proč mi utíkáš
proč mi utíkáš Pátku?

Bojím se přílivu
s večerem do pokoje
zda zůstaneš naživu
i když stopy tvoje
moře tmy odplaví
Pátku

Dávám střevíce do botníku
otvírám psaní
snad v tomhle okamžiku
očekávání
se mi objevíš
Pátku kde jsi?

Já jsem Robinson jsem Robinson jsem Robinson
jedním srdcem jedním dechcem jednou lžicí
samota mi zavoněla po skořici
do skály nožem vrývám nemizící
stopu tvoji
tak pomoz mi Pátku