Husita

Pásával jsem koně u nás ve dvoře,
ale už je nepasu.
Chudák ten je dole a pán nahoře,
všeho jenom do času.

Máma ušila mi režnou kytlici,
padla mi jak ulitá.
A táta vytáh ze stodoly sudlici.
Teď seš chlapče husita

Hejtman volá: Do zbraně!
Bijte pány hrr na ně!
A mně srdce buší,
lásce dal jsem duši,
jen ať s námi zůstane.

U města Tachova stojí křižáci,
leskne se jim brnění.
Sudlice je těžká já se potácím,
dvakrát dobře mi není.

Tolik hezkých holek chodí po světě,
já žádnou neměl pro sebe.
Tak si říkám Chlapče křižák bodne tě
a čistej půjdeš do nebe.

Hejtman volá: Do zbraně!
Bijte pány hrr na ně!
A mně srdce buší,
lásce dal jsem duši,
jen ať s námi zůstane.

Na vozové hradbě stojí Marie,
mává na mě zdaleka.
Křižáci, kdo na ni sáhne mordyjé,
ten se pomsty dočeká.

Chtěl jsem jí dát pusu, tam co je ten keř,
řekla To se nedělá.
Když mě nezabijou to mi holka věř,
budeš moje docela.

Hejtman volá: Do zbraně!
Bijte pány hrr na ně!
A mně srdce buší,
lásce dal jsem duši,
jen ať s námi zůstane.

Už se na nás valí křižáci smělí,
zlaté kříže na krku.
Jen co uslyšeli, jak jsme zapěli,
zpět se ženou v úprku.

V trávě leží klobouk, čípak mohl být?
Prý kardinála z Anglie.
Tam v té trávě zítra budeme se mít,
já a moje Marie,
jé ať miluje, kdo žije,
jé ať žije historie.