Už zase bijou děti

Už zase bijou děti,
plastikovými kyji,
už zase vzduchem letí
slova o anarchii.

A jako v listopadu,
z oblohy padá voda,
a s obrněnci vzadu,
klopýtá nesvoboda.

Mám jenom holé ruce
a tluču na bubínek
rytmus jímž klepe srdce
bolavé od vzpomínek.

Už zase se mi vrací,
zarostlé lesní stezky,
přejetí vlakem ptáci
a prázdné esemesky.

Z ulice do pokoje,
zní píseň obehraná,
neptej se lásko moje,
komu teď zvoní hrana,
ta hrana zvoní tobě,
nad loukou plnou smetí,
v téhleté divné době,
kdy zase bijou děti,
kdy zase bijou děti,
kdy zase bijou děti,
kdy zase bijou děti,