Opůvodu jazzu

Za sluneční záře,
dřeli v potu tváře,
černoši a černošky.

Vyschlí jako soušky,
kolem boků roušky,
bosé měli své nožky.

Viděl to Kristus pán,
podal jim vody džbán
a takto povídal
a takto povídal:

Sestry a bratři mí,
copak vás napřímí?
Co bych vám ještě dal?

Jazzu, Kriste, jazzu, Kriste, je nám třeba,
jako soli, jako soli, jako chleba,
jazzu, jazzu, jazzu, jazzu, aleluja.

Dej nám trubky, dej nám trubky, dej nám bicí,
uvěří i uvěří i nevěřící,
jaké my ti zahrajeme aleluja, aleluja.

Pán trumpety vydal,
klarinet jim přidal,
taky starší piano.

A hned první zkouška
zahřála u ouška,
věděl, že je vyhráno.

Zajásal černý lid,
že bude hudbu mít,
že tu i Krista má,
že tu i Krista má.

I řekl Kristus pán:
takto jazz budiž hrán,
černýma prstama.

Jazzu, Kriste, jazzu, Kriste, je nám třeba,
jako soli, jako soli, jako chleba,
jazzu, jazzu, jazzu, jazzu, aleluja.

Dej nám trubky, dej nám trubky, dej nám bicí,
uvěří i uvěří i nevěřící,
jaké my ti zahrajeme aleluja, aleluja.

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.