Ágnes

Bývalas Ágnes jak mladý víno,
při prvním polibku se každej zpil,
pro tebe, Ágnes, jak pro žádnou jinou
den začal půlnocí a dlouhej byl.

Mívalas, Ágnes, tělo tak bílý,
jako je nejhladší bělostný sníh,
dovedlas, Ágnes, milovat jen chvíli
a nikdo nevěřil, že to byl hřích.

Víno dál teď na jazyku válej,
starý víno, ročník dvacetšest.
Když ti chutná, tak si klidně nalej,
je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd.

Už nevíš, Ágnes, kdy přišli vrásky,
kdy tvý rty změnili se v růžovej kříž.
A tělo, Ágnes, od samý lásky,
to krásný tělo svý neuvidíš.

A teď tu, Ágnes, na rohu stojíš,
kdyby šel polda, tak se ztratíš včas.
Jen vínu, Ágnes, ikdyž se bojíš,
jen vínu prospěje proležet čas.

Víno dál teď na jazyku válej,
starý víno, ročník dvacetpět.
Když ti chutná, tak si klidně nalej,
je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd.