Lothlórien

Já o listech jsem zpívala a zlaté listí bylo.
Já zpívala jsem o větru – a lesem zabouřilo.
Tam za Sluncem a Měsícem po moři pěny jdou
a na pobřeží Ilmarion kdys rostl zlatý strom.

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!

Ve věčném hvězdném soumraku v Eldamar svítíval,
v Eldamar, kde Tirion blažených elfů král.
Tam rostlo zlaté listoví a košatil se věk,
však zde za mořem Dělícím pro slzy není lék.

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!

Ó Lórien! Již zima jde, den holý, bez listí,
do vody listy padají, Řeka je odnáší.
Již příliš dlouho na tomto břehu, já přebývám
a ve vadnoucí korunu elanor zlatý zaplétám.

Chci-li však zpívat o lodích, která mi přijde vstříc?
Kde vzít tu, jež mě ponese nazpátek po mořích?

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!