José

V malé vesničce, blízko hranic Mexika,
žil hoch, kdy, datum nic neříká.
A přesto, že žil dost uboze,
nikdy nežebral, hoch, jménem José.

Se sluncem vstával a v půlnoci šel spát,
ve dne stál na poli a věděl, co je hlad.
A matka, o které slyšel pouze vyprávět, někdy i stroze,
dala mu jen sílu, aby rostl v muže jménem José.

Když poprvé uviděl člověka zápasit s býky,
zaslechl v sobě hlas, temný jak ostří dýky.
Hlas matky, teď víš, k jaké úloze ses mi před lety narodil, José.

Jen pro jednu věc v životě žije každý tvor,
z tebe musí vyrůst nejlepší toreador.
A když zářivou neděli první býk padl mu k noze,
rozlétly se zvěsti o báječném José.

Přálo mu štěstí a rostla mu sláva,
nepřišla nikdy ta tak známá tragická zpráva.
A když z domova k aréně odjížděl na voze,
slyšel jen hlas přátel, Bůh ti žehnej José.

A léta plynula, až José řek, nebudu se bít už dál,
vždycky jsem se té neděle bál!
Nechci peníze za krev, nechci už stát ve vítězné póze,
brzy zapomenete na toreadora José.

A ráno jsme ho našli ležet na trávníku,
bez tlukotu srdce, beze slova vzlyků.
Jen tichý šepot nesl se k obloze,
buď vítan doma, malý chlapče José.