Pupák na plovárně

KRCHOV: Tak to máme včera jeden utonulý, v pátek jedna utonulá s dopomocí...

HLAS: Pomoc, topím se!

KRCHOV: Zkuste šlapat vodu.

HLAS: Nemám nohy...

KRCHOV: Tak to máme dneska jeden utonulý...

PUPÁK: Plavčíku, sluho vodní, jak to, že jste nechal toho muže utonout napospas?

KRCHOV: Já myslel, že jste to vy, pane Pupák.

PUPÁK: A sklaplo ti, sluho vodní. Já si ještě do vody netroufnu.

KRCHOV: To mě právě mrzí.

PUPÁK: No, no, no, no, sluho vodní. Slušněji se zákazníkem. Čtrnácte dní mě učíš plavat a ještě jsem neokusil rozkoše vln.

KRCHOV: Hele, Pupák, nejprve musíš překonat vrozenej strach z vody. Cákej se půl hodiny u břehu a pak mi dáš deset korun.

PUPÁK: Já ke břehu nejdu. Je tam žralok.

KRCHOV: Pupák, seš na koupališti!

PUPÁK: Je tam žralok žrout.

KRCHOV: Pupák, tys ho viděl?

PUPÁK: Já ho viděl.

KRCHOV: Kde Pupák?

PUPÁK: V muzeu.

KRCHOV: Tak ke břehu a cákat.

PUPÁK: Ne, já tam viděl velrybu.

KRCHOV: Ke břehu a cákat.

PUPÁK: Tak jsem tam viděl mrože.

KRCHOV: Ke břehu, cákat.

PUPÁK: Že já jsem tam viděl esenbáka!

KRCHOV: Pupák, řekni mi upřímně, proč ty se učíš plavat? Vždyť ty máš úplnej odpor k vodě.

PUPÁK: Jak se to vezme. Z jedný strany jsem pro vodu a z druhý strany nejsem pro vodu. A vyberte si.

KRCHOV: Já si nepotřebuju nic vybírat, Pupák, já tě vylučuju z kurzu plavání, protože zaostáváš.

PUPÁK: To jako že jsem blbej?

KRCHOV: Z jedný strany seš blbej, z druhý strany nejseš blbej. Vyber si.

PUPÁK: No, no, no, no, no, no, no, abysem se neurazil. Zaostávám prej... Takovou potupu na pláži si nenechám líbit. Abysem vás neutopil!

KRCHOV: Zaostáváš a dost.

PUPÁK: V čem asi, v čem, řekni, sluho vodní. Teorii ovládám, že by ses moh u mě učit, a že mě voda neunese, za to nemůžu.

KRCHOV: Voda žádnou vinu nemá, Pupák! Ostatní jsou na druhém břehu a ty se ještě ani neosměluješ.

PUPÁK: No, no, no, no, nerad bych, abyste mě nutil, vrhnout se do živlu rozpoutanýho střemhlav.

KRCHOV: Já s tebou končím, Pupák a dost.

PUPÁK: Abys nelitoval, sluho vodní. Vyháníš možná závodníka. Z tanečních kurzů mě taky ondy vylučovali pro topornost a hle, jaké umím figury.

KRCHOV: Pupák, tvoje figury mě sice upoutaly... Já s tebou končím, zaostáváš, k vodě nemáš vztah. Vůbec, nic.

PUPÁK: A teď jsi ukázal, sluho vodní, jak jsem tě doběh. Jak vůbec nejseš informovanej o svejch svěřencích. Pravda, nejsem zrovna lachtan, ale k vodě svůj vztah mám.

KRCHOV: Zatím jsi to nedokázal.

PUPÁK: Tak teď ti to dokážu, sluho vodní. Znáš moji poemu Výkřik vodní sluky vyplašil dva kluky?

KRCHOV: Neznám, naštěstí.

PUPÁK: To je právě ta chyba, protože v týhle poemě právě popisuji všechny slasti života vodního, co jsou. Já ti kus přečtu.

KRCHOV: To nemusíš, Pupák.

PUPÁK: Já vím, že nemusím. Ale já už jsem takovej misionář. Vidím prosťáčka, nedá mi to a čtu a čtu...
KRCHOV: No čti, ať to máme za sebou.

PUPÁK: Ještě vám musím říct, že mý dílo je celé ve verších, což znamená, že jedna věta s druhou se rýmuje a na sebe navzájem navazuje.
O tom, jak výkřik vodní sluky vyplašil dva kluky, Dušan M. Pupák, poema:

Neděle je odpočinku den,
každý rád vyrazí si ven. - Jako do přírody, chápete?

KRCHOV: Chápu.

PUPÁK:
Tak i já obejdu marody,
a v půl desáté jsem u vody.
- My jsme totiž, na vysvětlenou... U nás doma všichni furt nemocný, tak já musím rozdat meducínu. Ale pokračuju ve verších:
U vody létají vážky a šídla,
nemají, chuděry, nemají jídla.
Tu vyndám drobečky na ubrousek
a pro ně utrhnu si od úst kousek.
- Cítíte v tomhle verši ten hříšný poklid nedělního dopoledne?

KRCHOV: Cejtím, že je to dlouhý, Pupák!

PUPÁK: Neboj se, sluho vodní, máš se nač těšit.

Laskám se tak s hmyzem, i s ptákem, který přilét.
A říkám si: Pupáku, to je hezký výlet!
V tom náhle slyším výkřik vodní sluky,
tak mocný byl, až vyplašil dva kluky.
Co tam as dělali ti hoši,
že vyběhli z křoví boši?
- Tam má bejt bosi, ale já jsem tam kvůli rýmu přimaloval háček. To básník smí...

KRCHOV: Ten háček mi vadil nejmíň!

PUPÁK: Ještě přijde klenot...
Brodím se rákosím, chvíli též pluji,
až jsem se docákal k jeskynní sluji.
V koutku dvě děvčátka tulí se hanbatá.
Zrak-li mě nemýlí, obě jsou nahatá.
A voda šplouchá a jez hučí.
Tenhleten příběh jedno mě učí:
Až půjdeš, Pupáku, s děvčátkem v luka,
dobře se rozhlédni, nečíhá-li na tě sluka.
- Mám vztah k vodě nebo nemám, sluho vodní?

KRCHOV: Ježiš, Maria, Pupák, já ti potvrdím, že seš plavec a už nečti svý slabomyslný verše!

PUPÁK: Jak chceš, sluho vodní. Já svý práce nepotřebuju nabízet. Hodnotné dílo samo si cestu mezi lid vyhledá. Vyhledala si ji Babička, vyhledají si i mé sluky, které vyplašily dva kluky, sluho vodní.