Té, co snídá, právě té

Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté
s úsilím, to ne.

Mám chuť na med i na ananas,
že bych tě líbal, jsem ti navrh´,
tvá pleť-samet, no jeden by žas!
A co ty oblé křivky navrch!

Moh´ jsem tušit, že ohrneš nos,
až se ti svěřím se svým citem.
S vírou v duši, jak na jaře kos
zas´ budu křičet pod blankytem:

Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!

Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!

Líný lenoch leh´ na otoman,
klidně tě zasklí ten tvůj docent.
To já bych nemoh´, jsem erotoman,
i když ne vždy a na sto procent.

Muž mých kvalit se nevnucuje,
kam přijde, tam to musí fičet,
dej se sbalit a šance tu je,
že snad i potom budu křičet:

Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!

Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!

Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!

Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!