Purpura

Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní .... stále voní,
nikdo si nevšímá
jak život mění se v dým.

Snad jenom v podkrový
básníci bláhoví
proni ... slzy roní,
hrany jí odzvoní
rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří,
hned však se k pohoří
skloní ... rychle skloní,
a pak se dostaví
dlouhá a pokojná noc.