Klementajn

Byla krásná, byla milá,

byla chytrá, zkrátka fajn.

Na zahrádce něco ryla,

říkali jí Klementajn.

Kolik prej má nápadníků,

o tom nemá nikdo šajn.

Podávaj si u ní kliku,

každej by chtěl Klementajn.

Jednou ráno přišel jeden,

napůl Ábel, napůl Kain,

napůl peklo, napůl Eden,

začal svádět Klementajn.

Tělo rovný měl jak lajna

nejrovnější ze všech lajn

a tak vznikla láska tajná

mezi ním a Klementajn.

Když je radost, přijde smutek,

zmizí vše, co bylo fajn,

její darling od ní utek,

zbyla sama Klementajn.

Jednou přišel pozdrav z Vídně:

"Junge Frauen - Alter Wein,

jinak se mám celkem bídně.

Žij si blaze, Klementajn."

Do duše jí padla tíseň,

tak se vrhla na kokain

a tím končí nejen píseň,

ale taky Klementajn.