Krajina posedlá tmou

(každý řádek se opakuje v dvohlasu)
1.
Krajina posedlá tmou,
vzpomínky do sedla zvou
nutí mě vrátit se tam,
kde budu na věky sám.
Kde místo úsměvů tvých
čeká jen řada snů zlých
a místo lásky nás dvou
krajina posedlá tmou.

2.
Když západ v očích ti plál
s tebou jsem naposled stál
i když jsi čekala víc,
přijel jsem tenkrát ti říct
že mám tě,na každej pád,
jedinou na světě rád,
a pak jsem zase jel dál
a západ v očích ti plál.

3.
Proč jsem se vracel tak rád
proč jsem měl touhu se smát,když cestou řekli mi Joe,
ta nikdy nebude tvou.
Že láska mizí jak dým,
to dneska proklatě vím,
jedno však musím se ptát,
proč jsem se vracel tak rád.