Pálava

1. Už se vracím do vinic pod Pálavou,
smutek ztrácím, den je malou oslavou,
v duši mír i ostny bodláků,
ve čtyři ráno kouká slunce do mraků.
A to mám rád, když se noci mění v den
vlhkou hlínu a kříž za Mikulovem.
Můžu stát a křídla roztáhnout,
zavřít oči, možná letět, možná plout.

R: A tak vítám léto,
je tak blízko nás,
další nádherný léto
je blízko mě i vás.

2. Už s vracím a jdu horou vysokou
ke svým štacím, letí kachny oblohou,
k jezerům, kde hoří láskou pár,
anebo k ohni, kde kluci mlátí do kytar.
Malíř den počkal na vítr co vál
a Liščí kopec už líp nenamaloval,
je tolik krás, co nejdou obejmout,
zavřu oči, můžu letět, můžu plout.