Vyhnanci

1. Smutná je zem a samota spí v trávě u trati,
jdem oranicí až za tunel dál jako ti svatí,
daleko, široko naše země nikoho je bez lidí,
je s námi spojená, my se vracíme jak děti
dospělí a plnoletí.

R: Vyhnanci džunglí velkoměst, kam nás nohy nést
a kam nás dotrmácí.
Spojenci názorů a cest, ve znamení věčnou čest,
s kterou žít se nevyplácí, to znám.

2. Jak pomatení jsme hledali tam zakopanou bibli,
Tam v lůně pastvin, kde nepasou nic,
kde vítr bydlí, až najednou zas po těle mráz
nám přeběhl tak náhle jako nic, my viděli jsme řeku,
jak zmítá v tříšti ledů.