Věrozvěst

1. Je tu jaro, voní tráva, vem kytaru a můžeme už jít,
a taky bundu z kůže i bůžka,co se nosí do mešit.
Je duben v kalendáři a brouci mi zas lezou na obraz,
už fouká dobrej vítr tam,kde šustí zimomráz.

2. Zas půjdem starou stopou tak daleko, kde hadi nesičí
a západ bude požár, co uhasí jen dobří hasiči.
Palci pozdravíme jezdce, co po rovinách dupou na plyn,
rosou očistíme tváře a potom vyrázíme k nim.

R: Tak vejdi se mnou tát, mám v očích slunovrat,
jsem hledač mostů z měst, věrozvěst
Tak vejdi se mnou tát, na kůl pověsím kabát,
kam letí ptáci, necháme se nést.

3. Je to zaslíbená země, co udělá ten nejbohatší raut,
kde mraky letí nízko, až chytí světla policejních aut.
Chůzí zaplašíme šero ztratíme se v minulosti,
kde měsíc bude maják, co Tě světlem pohostí.