Loď jménem láska

1. Čekal jsem sám u rozcestí cest,
v kapse tabák, vítr a prach,
v duši spáleniště jak po bitvě pláň
a v očích slzy, co spí na řasách.
Já tolik věřil, že lidi jsou fér
a vlastně byl jsem poslední,
poslední mohykán, co líže se z ran,
když srdce náhle zlobou zkamení.

R: Začaruj, můj anděli, veksl přehoď,
ať můžem dojít tam, kde jsme chtěli být.
Z přístavu nám dávno vyplula loď,
loď jménem láska a co víc můžeš mít, můžeš mít.

2.Jen hořící šíp ti zasvítil tmou,
to já ho tenkrát vystřelil,
abych dostal, co chci a tebe snad měl,
stejnou jak dřív, tak nač bych tě bil.
Víš, zlo seje zlo a může se stát,
že se to vrátí jednou zpět,
už dobře to vím, že odejdeš s ním,
z tvé náruče jak orel jsem zas vzlét.