Dým

Nad skálou měsíc vplouval a pod ní oheň hřál,
starou partu tuláků, kterou podzim z rovin svál.
Tady jsem uviděl Tvůj úsměv, jak jej namaloval dým,
mizel v korunách stromů i v korálkách jeřabin.

Ten dým mou paměť otvírá,
vidím dlouhý koleje a dlouhý loučení,
modrou řeku, modrý oči, modrý ráno
a zvláštní znamení, to mi přináší ten dým.

Ještě zpívám o dálkách, ještě nosím starej šál,
a taky uschlej vlčí mák, ten co s námi stopoval.
Každý srdce má svou chvíli, která z hlubin přichází,
jen ty cesty zůstanou rozpletený provazy.