Háj Modřínů

Je zimní den, sníh oblétá
jak tisíc bělásků.
I zem je bíle posetá,
sníh padá do vlásků.
Do vlasů té, co mi ujíždí,
už sedá do saní.
Její poník má krok hlemýždí,
přesto mizí za strání.

Modřínů háj, modřínů háj
s bílou pokrývkou,
modřínů háj, modřínů háj
se díval za dívkou.
On to ví, on to zná
jestli vrátí se sem k nám.
Modřínů háj, ten ti poví
kde ji mám.

Ta cesta, kterou odjela,
je už dávno zavátá,
snad je jen tak nesmělá,
proto zpátky nechvátá.
Láska má je bázlivá,
má strach jet v závějích,
zimy jdou, let přibývá,
už vlasy mám jak sníh.

Modřínů háj, modřínů háj
s bílou pokrývkou,
modřínů háj, modřínů háj
se díval za dívkou.
On to ví, on to zná
jestli vrátí se sem k nám.
Modřínů háj, ten ti poví
kde ji mám.