Nic víc

Nic víc
V otázkách hledáš pravdu, kterou znám,
už naše láska není pozemská.
Kolikrát spolu, opak každý sám.
Jsme jako zrnko písku v hodinách.

Když mráz po zádech vůbec nemrazí,
a z nás zůstalo jenom já a ty.
Jsme jak popsaný kousek papíru,
Náš úvěr na míru, se nevýhodným stal.

Refrén:
Nic víc, než prázdný rám,
do nového rána nepospíchám,
slova zůstanou, my půjdem dál.
Nic víc nečekej, hra je bezejmená.


Do mého románu jsi vstoupil rád
a s tebou věčných slibů vodopád.
Ve vzduchu visí jenom možná,
snad jsi jako chladný vítr tolikrát.

Prý měsíc hvězdy nikdy nezradí
a z nás zůstalo jenom já a ty.
Už padaj z nebe mokré provázky,
prší nám do lásky, je konec jak se zdá.

Refrén

Jsou ulice bez jména v nichž se ztrácím,
najednou najednou se mi den dlouhý zdá.
A místa tak vzálená kam se vracím.
Nečekej nečekej to už nejsem já.