Za Řekou Styx

Znáš to, když ve tmě usínáš...
Na to co bylo vzpomínáš...
Jsou s tebou když oči zavíráš...
Pořád vidíš, jak jejich život zhasíná...
Nezkoušej popel zapálit...
Minulost je holka, co se nedá upravit...
Když cítíš bolest, prostě křič...
Co se stalo, neovlivníš, je to pryč!...

Teď! ...Se zas ohlížím zpět...
Slova bolesti a smutku skládám v několik vět.
Odpuštění hledám, odpuštění chci dát sobě...
Za to co dělám...
Jak v minulosti žiju, s těma co odešli jinam...
A já se s tim nedokázal vyrovnat...
Srovnat si priority bych chtěl.
Každý ráno, pro mě je špatný ráno.
Kdo mi dokáže dát to...
To co mi bylo odebráno.
Až teď chápu, jakou cenu má se o něco snažit.
Když nehledíš na to, co máš, když si toho nedokážeš vážit.
Jednoduše si uvědom, nic jednoduchý neni, věci samozřejmý se taky můžou změnit...
Rád bych měl zpět, co už je dávno pryč, ale prostě to nejde.
Život je hajzl s kosou, co tě občas sejme...
Chceš bejt rentiér?
Ale dluhy se maj platit...
Všichni a všechno, co máš, to snadno můžeš ztratit!

Znáš to, když ve tmě usínáš...
Na to co bylo vzpomínáš...
Jsou s tebou když oči zavíráš...
Pořád vidíš, jak jejich život zhasíná...
Nezkoušej popel zapálit...
Minulost je holka, co se nedá upravit...
Když cítíš bolest, prostě křič...
Co se stalo neovlivníš, je to pryč!...

Minulost je kniha, do ní nejde psát, smíš jenom číst.
Slova v ní můžeš znát, slova z ní můžeš říct.
Rámy jsou prázdný, obrazy se ztrácej v dálce.
Putujou za obzor, tam odkud pak není cesta zpátky...
Hranice je křehká, za ní se můžeš dostat za čas krátký.
Cháron tě převeze přes Styx, odkud se nemůžeš vrátit...
Ty si tady, někoho máš na druhým břehu.
Ber to jako já, chci, ale taky tomu nepodlehnu!
Nestyď se brečet jako malá holka...
Žij, jinak o vše přijdeš budeš na život jen koukat.
Všechno je naruby, oči krvácí a srdce pláče...
Uprostřed toho stojí ta malá dívka, jen se táže.
Kam, bože, kam zmizeli její blízcí... Kdo ví?
Vážně musím být já, ten, co jí to poví?
Měli bysme si vážit těch co máme rádi...
Uvědom si, jak snadno můžeš ztratit svoje kamarády...

Znáš to, když ve tmě usínáš...
Na to co bylo vzpomínáš...
Jsou s tebou když oči zavíráš...
Pořád vidíš, jak jejich život zhasíná...
Nezkoušej popel zapálit...
Minulost je holka, co se nedá upravit...
Když cítíš bolest, prostě křič...
Co se stalo neovlivníš, je to pryč!...

Šeptej... Co mi chceš říct...
Jednou všichni poplujem přes řeku Styx...
Jako... Já se každej takový ztráty bál...
Žij... A jenom neudržuj žal.
Život je týmová hra, ty musíš hrát.
I když se tým rozpadá, nesmíš se vzdát...
Važ si přátel svých, nebudou tu navždy...
Nezapomeň... Hraj dál, a važ si chvíle každý!

Znáš to, když ve tmě usínáš...
Na to co bylo vzpomínáš...
Jsou s tebou když oči zavíráš...
Pořád vidíš, jak jejich život zhasíná...
Nezkoušej popel zapálit...
Minulost je holka, co se nedá upravit...
Když cítíš bolest, prostě křič...
Co se stalo neovlivníš, je to pryč!...