Poslední šanson

Do duše vkrádají se pochybnosti,
střípky nejistot a střepy zlosti,
život se čekárnou tak náhle pro mne stal,
co bude zítra, za týden a dál,
ty sis jen hrál a pořád se smál,
plnými hrstmi bral jsi a bral,
a teď, teď krčíš rameny, chceš ještě víc,
netušíš vůbec, že já už nemám nic,
kde jsou mé iluze, má tajná přání,
nemáme ani ty, ani já zdání.

Tak tě prosím: vyndej teď obsah svých tajných šuplíků,
sbal si jej do kufru, odejdi bez křiku.

Nekrč už rameny, nechtěj po mně víc,
pochop už konečně, že nemám vůbec nic,
pohřbené iluze a jedno vroucí přání,
ty se ptáš, jaké - dík, dík za optání.

Tak tě prosím: vyndej teď obsah svých tajných šuplíků,
sbal si jej do kufru, odejdi bez křiku.

Naposled prosím: vyndej teď obsah svých tajných šuplíků,
sbal si jej do kufru, odejdi bez křiku.