Čardáš

Úsměvy ve tvářích a všichni vlasy černý,
oči se rozzáří, teď jsou i holky věrný.
Když spustí muzika a začne od čardáše,
Eržika Pepíka zvedne od mariáše...

Sukně se roztočí, už slyšíš kastaněty,
pohledy do očí od svatý Mariety.
Uzený na stole a láhev slivovice,
budeme tancovat než přijde Polednice.

Měli jsme hodnoty, měli jsme ideály,
za to my nemůžem, že jste nám všechno vzali.
Zbylo nám uzený a trocha chlastu k tomu,
dvě oči skleněný k ránu, když jdeme domů.

Není kam pospíchat, smrt si nás najde všude,
není proč přemítat co tady po nás zbude,
když se svět nezmění budeme alespoň zpívat,
sežerem uzený a holky budem střídat.