Krysař část 2 4 Sen

ŠTĚPÁN:

Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

PEKAŘ:

Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.

ŠTĚPÁN:

Zrovna ty mě zarážíš.

PEKAŘ:

Mluvíš jak darebák!

ŠTĚPÁN:

Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen - já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.

VŠICHNI
Stačí jen mžik a už nemají nic!

ŠTĚPÁN:

No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!

VŠICHNI:

Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!

ŠTĚPÁN:

Jak symbol práva!

VŠICHNI:

Národu sláva!

ŠTĚPÁN:

Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší...

VŠICHNI:

(zařvou)
A srdce buší!!!

ŠTĚPÁN:

Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.