Kryštof

Malej Kryštof byl, v popelnici už od svýho zrodu
Měl štěstí, že žil, v tomhle temným tichým hrobu
Kdyby uměl mluvit, řek by snad
Já jsem nechtěnéj, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít

Malej Kryštof chtěl, jen svýho tátu a svoji mámu
A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů
Kdyby uměl mluvit, řek by snad
Zimou schoulenej, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít

Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu
A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů
Kdyby uměl mluvit, křik by snad
Já jsem nechtěnéj, nechte mě spát
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít