Poslední Lov

Daleko na svým koni, okolo cejtím lest.
Počasí neměnný a smečky vlků podél cest.
Ticho jak z hrobu a po větru nic nepoznám,
jestli se blíží nebezpečí v provazech černejch vran.

Nad kopcem hejno krouží, neblahý znamení,
vyjíždím na vrchol a čekám past nepřichází.
Pro dnešek dojím zbytky lovce mě pak přesvědčí.
Rozbiju tábor a dnes usnu s rukou na meči.

V noci slyším řev, tuhne mi krev v žilách.
Další nezdařenej pokus lovit v noci - chudák.
Jsem hostem v území kde není radno po tmě čekat,
na moment překvapení, při lovu se nemá spěchat.

Obchází kolem poblíž, semtam zaslechnu kroky,
krčí se ve stínu a okusuje zbytky roty.
Počkám až do rána, poslední v zóně smrti,
přitom to začlo dobře. Jeden proti pěti.

Končiny temnější, sovy mě konejší,
ve střehu pod štítem, už nejsem včerejší.
Pustina, jen můj stín a sláva starejch časů,
visí tu nad zemí, mršina podlejch rasů.
2x

Připraven s úsvitem, zmapovat okolí,
do deště vycházím a rozpoznávám prostředí.
Všechno tak povědomý, blízký něco nesedí.
Sem na svým, poznávám svoje území.

Všude trní, mliko a strní,
v pohodlí lovci chrní, do zbroje prdí.
Popudnej freestyle pokraje.
V soutěži lokaje nevidím stát na vlastních nohou.
Zapíjí v podhradí svý vlohy močkou ředěnou.

Zpátky do terénu, ve zbrani na skéru.
Gyzmo se noří do křoví, vyhnout se malérům.
Zaujmu pozici a pošlu pozdrav, přesnej šíp.
Jen trapně minu, slyším smích, měl bych mířit líp.

S rukama nad hlavou mi mizí z obzoru.
Jistě, začíná mi docházet že nejsem na lovu.
Jako štvaná zvěř, měnim svoji úlohu.
Řady línejch vojáků pak už jen brečí u hrobu.

Končiny temnější, sovy mě konejší,
ve střehu pod štítem, už nejsem včerejší.
Pustina, jen můj stín a sláva starejch časů,
visí tu nad zemí, mršina podlejch rasů.
2x