Jako by nic

Už dlouho žiješ jak lůza,
přespáváš na lavičkách.
Přes den se v ulicích touláš,
bez naděje...bolest a hlad.
Druhej by řekl najdi si práci,
tys o ní žebral a nedostal nic.
Rodina žádná, žádný tvý známí.
Co teď co pak,
co na to říct.

Brečíš a šeptáš: "Mám tu snad chcípnout?"
vždyť já už nevím jak takhle dál žít.
Nemám nic jen kromě svých šatů
a všichni se tváří jako by nic.

Brečíš a šeptáš: "Mám tu snad chcípnout?"
vždyť já už nevím jak takhle dál žít.
Nemám nic jen kromě svých šatů
a všichni se tváří jako by nic.

Nečekej, že stane se zázrak,
ty prostě musíš bojovat dál.
Dej na mě věř mi že jednou to příjde
Víš já to samý taky prožíval.
Vím jak to bolí a vím jak teď zkoušíš
a chápu tě ve všem co teď prožíváš.
Cítím že dochází ti síly,
že nechceš už žít a že chceš to vzdát.

Brečíš a šeptáš: "Mám tu snad chcípnout?"
vždyť já už nevím jak takhle dál žít.
Nemám nic jen kromě svých šatů
a všichni se tváří jako by nic.

Brečíš a šeptáš: "Mám tu snad chcípnout?"
vždyť já už nevím jak takhle dál žít.
Nemám nic jen kromě svých šatů
a všichni se tváří jako by nic.

Brečíš a šeptáš: "Mám tu snad chcípnout?"
vždyť já už nevím jak takhle dál žít.
Nemám nic jen kromě svých šatů
a všichni se tváří jako by nic.