Strážný anděl

V čalounění prázdné židle,
zapadlý malý vltavín.
Nad ním lehce pohnul křídlem,
bílý, žívý polostín.
Já vím, že nikdy nejsem sama,
i když si tak někdy připadám.
Je tu se mnou můj strážný anděl
a má tvou tvář, kterou důvěrně tak znám.

Něžně dotkla se mých spánků,
v tu chvílí cítím zvláštní chlad,
je tu se mnou můj strážný anděl
a učí mě nenávidět a milovat.
Zadrží pohyb mých rukou,
když mohl by nechtě ublížit,
vkládá světlo do mých očí,
to všechno znamená to slůvko být.

Lídé stárnou, fotky žloutnou,
i ta tvá rozesmátá odlétá,
když dlouho zadívám se na ní,
můj strážný anděl přilétá.