Dobrý Bůh To Ví

Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
Nad hlavou mu táhly mraky
Jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil
A voda v tůni chladná stojatá…

A on jako blázen blatouchům
Vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesů hulákal
Podivné nesmysly o bílé lani
O zvláštním stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou
A hledá dopis v kamení

Ústa z jeřabin Paže z břečťanu máš
To mě zabije
Já už nevstanu
Oči z oblázků
Vlasy ze vřesu
To mě zabije
To si odnesu

Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
To zvláštní stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou S
chovává dopis v kamení

Ústa z popela
Paže z větroví mám
Nechci tvoji smrt
Dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží
Vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal
A to nestačí