Okna dokořán jsou

Jsou noci, kdy se měním
V podivné stvoření
Ach, noci, které nezná
Ten, kdo se nemění
To v jednom okamžiku
Jsem plná per a blan
A s hlavou plnou dešťů
A oken dokořán

Tys dávno tvrdě usnul
A k oknu je jen krok
Chci letět, letět nocí
Již maloval van Gogh
V níž zmizel Exupéry
A ve které křik vran
Je nehoráznou chválou
Všech oken dokořán

Co bylo, je a bude
Je věčně stejný stav
Ten v deltě řeky pachů
A v moři ostrých trav
Kde nelitují bídy
A utržených ran
A když, tak jen těch oken
Co nejsou dokořán

Pak ráno svolá hvězdy
Jak žáky do lavic
Ty spíš, a já jsem zpátky
Ne, nepoznal jsi nic
Jsem znovu ve své kůži
Je nejběžnější z rán

Dík, lásko - za tu svíčku
Na okně dokořán