Víájpí

Docent Sentiment a hrabě Cynik
A Já jsem jak oblázek na dně vodopádu
co nemůže říct: no tak já jdu jinam
Voda ho pořád, pořád omílá
A mít vůli, dávno bych tu nebyla
Ten kámen nemůže jít do penze
čeká ho třeba jiná dimenze

A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc, tak tu nezůstanu

Můj smutek není žádnej víájpí
Můj průšvih není žádná celebrita
Jsou to dva starý pacholci
a rudej koberec je zrovna neuvítá

na na na...

A moje pochybnosti v uválenejch šatech
postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech
Když už je ponor vážně přes čáru
můžu si vylepšovat profil v bulváru

Na věky říkat jenom to co se sluší
a skončit jak balvan s obroušenou duší

A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc, tak tu nezůstanu

na na na...

Na věky říkat jenom to co se sluší
a skončit jak balvan s obroušenou duší

A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc, tak tu nezůstanu