Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Tom was born in 1942
With eyes of blue
And the doctors said that his birth was far too fast
His heart stopped twice
But yet he survived
As he took his first breathe
His mother took her last
And his father knew that he wasn't to blame
But he never quite looked at Tom the same after that
And he rarely spoke about her
But when he did
He said your mother used to say this
When the skies are looking bad my dear
And your heart has lost all it's hope
After dawn there will be sunshine
And all the dust will go
Skies will clear my darling
I'll wake up with the one I love the most
And in the morning, I'll make you up
With some tea and toast
When we met through a friend
Who introduced them
The first thing Tom said was would you like to dance?
They moved with each other and when the music got slower
He said don't let go of my hand
He said It's only polite if I ask you tonight
Would it be alright, if I could walk you home?
That night he told of of his birth
And said when it hurt
He thought about what his mother said about tea and toast
Two quick years went by
They were side by side
And without a plan, they conceived a little child
He said women I love you and this you know
But I only have enough for our food and clothes
But I love you and this baby
Until the day that I die
She said we'll take care of this little life
And we'll fall in love with her baby blue eyes
And we'll be alright from some advice that I know
She said I never got to meet her
But if I did, I'm sure your mother would have said this
When the skies are looking bad my dear
And your heart has lost all it's hope
After dawn there will be sunshine
And all the dust will go
Skies will clear my darling
We'll show this baby all the love we know
And in the morning, I'll make you up
With some tea and toast
Well he took those words
And he made them proud
He worked day after day
And hour after hour
So that they could buy a little house on the outside of town
The little girl grew up and so did they
They said that they loved each other everyday
And forty years later, that brings us to now
And as they're walking down the street
Her grip loosens on his hand
He puts his arm around her side as she falls to the ground
He hears her breathing and thats the only sound
Her body on the floor attracts a worried crowd
Tears rolls off his face as he says "don't let go, now"
And he's sitting by her bed in the hospital (ward?)
Their daughter walks in with a family of her own
She says "dad, I don't know if she can hear you now
but there's one thing mum would want you to know"
When the skies are looking bad my dear
And your heart has lost all it's hope
After dawn there will be sunshine
And all the dust will go
Skies will clear my darling
Now it's time for you to let go
And in the morning, I'll make you up
With some tea and toast
Tom se narodil v roce 1942
s modrýma očima
a doktoři říkali, že jeho porod byl moc rychlý,
jeho srdce se dvakrát zastavilo,
ale přesto přežil.
Jak se poprvé nadechl
jeho matka vydechla naposledy.
A jeho otec vědel že ho nemůže obviňovat,
ale po tomhle se nikdy nepodíval na Toma stejně
a zřídkakdy o ní mluvil,
ale když mluvil
říkal: "tvoje matka tohle říkávala:"
Když obloha vypadá špatně můj drahoušku
a tvoje srdce zratilo všechnu svou naději,
po svítání tady bude sluneční svit
a všechen prach se rozplyne.
Obloha se vyjasní můj drahoušku,
probudím se s tím, kterého nejvíce miluji
a ráno tě probudím
troškou čaje a toastem.
Když jsme se seznámili přes kamaráda,
který je představil,
první věc, kterou Tom řekl byla: chtěla by sis zatančit?
Pohybovali se jeden s druhým a když hudba zpomalila
řekl:
"Nenech mojí ruku, aby tě pustila"
řekl: "je slušné, abych se tě dnes zeptal,
bylo by v pořádku, kdybych tě doprovodil domů?"
Tu noc vyprávěl o svém narození
a řekl, že když to bolí,
přemýšlí o tom, co jeho matka řekla o čaji a toastu.
Dva rychlé roky uplynuly,
byly bok po boku
a neplánovaně počali malé dítě.
Řekl:"ženo, miluji tě a to ty víš,
ale mám dost peněz jen na naše jídlo a oblečení,
ale budu milovat tebe i to dítě
do dne než zemřu"
Řekla:"budeme se starat o tenhle malý život
a zamilujeme se do jejích dětškých modrých očí
a budeme v pohodě díky jedné radě, kterou znám."
Řekla:"nikdy jsem ji nemohla poznat,
ale kdybych mohla, jsem si jistá, že tvý matka by řekla tohle:
Když obloha vypadá špatně můj drahoušku
a tvoje srdce zratilo všechnu svou naději,
po svítání tady bude sluneční svit
a všechen prach se rozplyne.
Obloha se vyjasní můj drahoušku.
Dokážeme tomu dítěti všechnu lásku, kterou známe
a ráno tě probudím
troškou čaje a toastem."
Vzal si ty slova k srdci
a byl na ně hrdý.
Pracoval den po dni
a hodinu po hodině,
aby mohli koupit malý domek na okraji města
Malá holčička vyrostla a tak
řekli, že jejich vzájemná každodenní láska
a za čtyřicet let je to přenese zpátky do této chvíle.
A jak procházeli ulicemi,
její stisk povolil jeho ruku,
jak padala na zem, obejmul ji paží okolo boku,
uslyšel jí dýchat a to byl jediný zvuk.
Její tělo na zemi přitáhlo pozornost ustaraného davu,
slzy stékali po jeho tváři když říkal:"teď neodcházej".
A když sedel v nemocnici u její postele,
jejich dcera vešla dovnitř se svojí vlastní rodinou a
řekla:"tati, nevím jestli tě teď slyší,
ale je jediná věc, kterou by máma chtěla abys věděl:"
Když obloha vypadá špatně můj drahoušku
a tvoje srdce zratilo všechnu svou naději,
po svítání tady bude sluneční svit
a všechen prach se rozplyne.
Obloha se vyjasní můj drahoušku,
teď je čas abys mě nechal odejít
a ráno tě probudím
troškou čaje a toastem.