O zrušených záporech v češtině

Budu se teď, s dovolením, chvilku věnovat svému koníčku - češtině.
Já jsem loni na podzim shrabával listí na zahradě - teda, ne že by to byl můj koníček,
ale jelikož je to poměrně intelektuálně nenáročná činnost, tak jsem si přemejšlel,
co tak vlastně dělám, a začalo mně bejt líto cizinců, jako, ne všech,
ale těch, který se maj naučit česky.
Protože já jsem si tak sed a napsal jsem si svůj postup práce, co dělám.
Představte si, že tohle dostane cizinec třeba přeložit:

Naložím listí, odložím hrábě, založím oheň, vyložím listí,
přiložím do ohně, vložím do ohně brambory, proložím natí,
uložím kolečko, k němu doložím hrábě, předložím problém hladu,
podložím stůl, na něj položím talíř - a pak se složím.

Lavička:
První na ni sedne. Druhý si přisedne.
Prvnímu to není příjemné, ale nechce druhého urazit tím, že si odsedne,
tak si toliko poodsedne. Druhý je družný, tak si připosedne.
Tak ten první ještě poposedne a ten druhý připoposedne.
První od toho připoposednuvšího ještě odpoposedne,
ten druhý, připoposednuvší, si tedy k tomu odposednuvšímu dopřipoposedne.
Ten první už dopoposedal, poněvadž už je na kraji,
tak se na toho dopřipoposednuvšího zle koukne,
ten pochopí a kousek si odpřipoposedne,
takže v tomhl okamžiku jsou ti dva vlastně rozpřiodpodopoposednuvší,
no, v podstatě to znamená, je mezi nima luft.
Každý jejich další pohyb však už je z gramatického hlediska riskantní,
ne-li neproveditelný, neboť všelijakým přepřepoporozsedáním
se nám natolik pogalimatyášovali, že pokud nezemřeli, zmítají se tam dodnes.

Zápory:
Můžu říct, že tě mám rád.
Nemůžu říct, že tě mám rád.
Můžu neříct, že tě mám rád.
4 zápory:
Nemůžu neříct, že tě nemám nerad.
Gramaticky je to správně, ale absolutně netušíte, co jste řekli.